Tito intelektuálové tvrdí, že neexistují vůbec žádné důkazy, které by bez urážky a dehonestace negramota oznazmujícího, že islám jako jedno z největších světových náboženství je vražednou a iracionální ideologií, která je pro nás moderní a civilizované lidi nepřijatelná. A přesto se tomuto bludu podvolili pitomí Američané a vedou již druhou ubohou válku (Irák, Afganistán). Prostě dvě americké administrativy podlehly chybně pochopeným skutečnostem, a proto je třeba nutné tyto polemiky a názory vyslyšet, protože takto uvažující intelektuálové (většinou sociologové, politologové a antropologové) za největší lidské zlo pokládají nacionalismus. Z něho pramení veškerý terorismus a následné války, islámské náboženství ani omylem.
Na základě obluzení nacionalismem, který je základní součástí euroatlantické společnosti, přijímají lidé většinově chybné teorie, že islám je náboženství hospodářsky zaostalého konce světa a islamisté jsou lidé necivilizovaní, iracionální a nemoderní, bez jakéhokoliv osvícení a od základu nerozvinutí, tzn. netradiční ve smyslu vývoje. A tak tito intelektuálové při vytváření základního morálního principu multikulturalismu říkají, že ti chudáci bratři Cernajevové a nigerijští vrazi mající ve své držce slova "Allah akbar" při svých činech nevraždili z důvodu islámského náboženství, ale z důvodu vzniklého dávno v 16. století v Anglii.
V té době je v Anglii formována lidská společnost v monarchii tak, že oproti ostatním zemím v Evropě se rozhodujícím elementem moci stává parlament a na konci vlády královny Alžběty je moc a nezávislost Dolní sněmovny jednoznačná. V anglické společnosti vykrystalizovala společenství rovnoprávných příslušníků národa, který získal sociální mobilitu a rozšířil se nacionalismus. Na tomto základě intelektuálové vykonstruovali, že se začíná šířit určitý druh šílenství, do této doby nepoznané, které se později označí jako schizofrenie a sociální deprese. Expanze tohoto druhu šílenství se projevuje jako sociální nepřizpůsobivost, nejistota sebou samým, kolísáním mezi odporem k vlastní osobě, megalomanií a ztrátou totožnosti. Sebevraždy a násilná kriminalita se stala běžnou věcí, stejně jako iracionální zločinnost bez vazby na vlastní zájem. Vraždy bez důvodu majetkového obohacení.
Nacionalismus jako nedělitelná součást živého společenství byl ve své původně anglické podobě demokraticky šířen po světě, ale drasticky také omezil význam Boha, přestože byl spojován s vírou a náboženským jazykem byl i vykládán, byl v zásadě sekulární. Takový způsob našeho života formuje princip národního vědomí a nahradil tak fundamentálně odlišné náboženské, hierarchické vědomí, které v zemích s islámem zůstalo. Jenomže vzhledem k tomu, že nacionalistické principy zdůrazňují individualitu jedinců, má ve své vlastní svobodě možnost volit vlastní osud a to ho žene vpřed, jenomže to komplikuje formování jeho osobnosti.
Tato situace u muslimů nemůže nastat, protože je součástí náboženského a stratifikovaného řádu, kde je postavení a chování každého jedince determinováno původem a samotným Allahem. Problém moderního euroatlantického nacionálně vytvarovaného člověka je ten, že nedokáže vlastně zjistit, kdo nebo co vlastně je a jaký je jeho význam. Proto ho nestabilita daná nacionalismem dezorientuje a projevuje se to jako kulturní nedostatek - anomie. Protože kolektivní intelektuálové vyčítají tomuto příliš individuálnímu nacionálnímu jedinci nedostatek pocitu sounáležitosti, který je podmínkou k dobré duševní funkčnosti, nenarušení formování identity a nespokojenosti se sebou samým, k růstu depresím a společenské nepřizpůsobivosti. A nakonec to vede ke klinickým příznakům, deviacím, vraždám a terorismu.
Bravo Evropo! olej (150 x 100 cm)
A tak tu máme závěr intelektuálů, který vysvětluje proč v nejsvobodnější a nejotevřenější společnosti současné doby, v USA je nejvíce násilných zločinů spáchaných deprivanty spojené zdánlivě s politickou motivací, často spojenou s náboženstvím. Proto vražda spáchaná před staletími z důvodu depresí alžbětinského protestanta k vládnoucímu katolicismu je pro intelektuály na stejné úrovni, jako duševní útrapy muslima, trpícího ztělesněnými křivdami odporného Západu vůči jeho víře. Takto trpící chudák může vraždit v kolektivu stejně trpících deprivantů formou džihádu (útok letadly v NY, bombové útoky v Madridu, atd.), nebo koná na vlastní pěst a tak mrtvých dostatečně nekolektivních západních lidí může být méně.
Intelektuálové ve svém tažení proti nacionalismu snižují ve svých představách národní důstojnost na pouhý fakt, který řídí strach o úroveň hospodářské konkurenceschopnosti. Pokud by americká velmoc přestala být první na světě, urazilo by to americké vnímání důstojnosti. Tak ploché jsou národy, nic víc v tom prý není. Protože američané zatím nepochopili sami sebe, tak vedli poslední dvě nákladné války, které Blízký východ stejně jen rozhýbaly k nestabilitě a šíří se z něj nepokoje, které nakonec islám upevní v té agresivnější formě. Přestože se Američané na Čínu stále dívají jako na podřadnější mocnost, dochází k velmi rychlému přesunutí v globální struktuře výroby z celé euroatlantické společnosti do Asie. Proto intelektuálové předpokládají, že pokud se euroatlantická civilizace nezbaví závislosti na nacionalismu, bude příští střet daleko dražší.
V rozvinutých moderních evropských společnostech jsou lidé rozděleni do suveréních komunit se stejnou rovností, tato národní příslušnost určuje každému občanu určitou úroveň elity a to ho činí závislým na důstojnosti národa jako celku. Politikům v těchto společnostech nedělá problém přesvědčit národnostně uvědomělé občany k činům v rámci ohrožení nebo vybičování národní prestiže (Německo). Na Blízkém východě to takto nefunguje, tady se národní uvědomění omezuje na vzdělanější vrstvy a jediným tradičním mobilizujícím prvkem je islám, proto jakékoliv ohrožení národní prestiže je ohrožení islámu. Jenomže intelektuálové si najednou odporují, když připouští nerovnost vyspělosti těchto civilizací.
Možná dochází k nastartování změny euroatlantické civilizace snahou o potlačení významu nacionalismu tak, aby byla potlačena iracionální modernita způsobující ztrátu porozumění ve všech sférách lidské reality, přestaly se zaměňovat symboly a objekty při pohledu na lidské jedince v rámci jejich existenciálního umístění a toho, co opravdu lidé ve skutečnosti reprezentují. Jenomže ta snaha množících se intelektuálů po celé euroatlantické společnosti ve skutečnosti vytváří pátou kolonu islámu a páchne jim z úst.
lit: Liah Greenfeld, Nacionalism - Five Roads to Modernity, Harvard University Press 1992
