Nebudu se zaobírat obsahem výzvy těchto elitních intelektuálů, protože je všem všeobecně známá. Meritem této výzvy je výchova neinteligentních spoluobčanů, zaprděných maločechů, kteří se chtějí izolovat a možná i vyvolat nějakou tu válku. Všem lidem, kteří se soustavně věnují rozvoji své vzdělanosti studiem těch oblastí, na které jsou nejen profesí cíleně zaměřeni a vynikají v nich, se apriori neříká: intelektuálové jděte do prdele. Taková situace ale může nastat. A toto je ukázkový případ.
Problém je jinde, protože člověk může studovat a číst celý život, ale umět číst všechno je někdy totéž, jako nečíst vůbec. Jako člověk nehodící se mezi ovečky kněze Tomáše Halíka přistupuji ke Kristovi podobně jako Vincent van Gogh, který v něm viděl umělce největšího ze všech, protože nepracoval s materiálem, ale s živým člověkem a stále ještě nyní vytváří a v budoucnu bude vytvářet živé, nesmrtelné lidi. Problém je v přístupu těchto lidí ke své skutečné svobodě ve společnosti, ve které žijí.
Ti lidé, kteří výzvu podepsali a souhlasí s ní, sedí na velké vlně kolektivního etatismu, která jim v ČR přináší živobití. Oni nechtějí a nepotřebují pochopit, že pro mnohé lidi je vnucený kolektivismus amorální a jednoznačně chybně interpretuje svět, protože je proti logice, proti svobodnému životu jedince, proti přirozenosti člověka a proti závěrům člověka, ke kterým dospěje svým rozumem. Jenomže jsme na evropské dluhové kolektivní skluzavce a pro pretendenty současné formy předfederalizace EU není cesta zpět, jen vpřed. Pokud pláčou nad globálním kapitálem, musí i připustit, že nepatřičné tendence k rozbití klasických struktur finančních vztahů způsobili jim podobní intelektaálové, kteří běhali v USA z místa na místo a střídavě ovládali největší banky nebo americkou ekonomiku ve federální vládě.
Můj předpoklad, že autorem výzvy je Pehe s několika úpravami svých korektorů, bude asi pravděpodobný. Ten výchovný výprask uvedené výzvy vůbec nepředpokládá, že všichni lidé, kteří s tímto postupem nesouhlasí, možná také chtějí jednotnou EU, třeba i nějakou formu federace. Jenom jim vadí ta zasraná cesta nastolená těmi, kteří silnou EU instalují horem, místo dobrovolně zdlouhavé cesty s referendy. Tuto cestu by ale neřídili lidé, kteří v roce 1968 zastávali názory maoistů (José Manuel Barroso), nebo byli vypovězeni ze své země (Daniel Cohn-Bendit), nebo těmi, kteří jiným způsobem determinovali občana-vazala na základě kolektivního sociálního blaha pro všechny (od byrokratů po vyžírky). Formou tak složitého strukturálního řízení absolutně všeho, čeho je člověk vůbec schopen. Včetně doplnění nevyhnutelných rendundancí a to tak, aby ke splnění všeho, co od eurovýborů a jiných euroentit vyteče, měly protistrany v eurozemích to správné eurovzdělání pro pochopení a implementaci těchto výtoků (včetně dotací).
Boj jedinců za individuální svobodu s minimem iracionalit ve státě v současné době prohrává nad uspořádáním modernistické socialistické společnosti uvědomělých evropských občanů (bez národnosti), kteří se nakonec musí všemu přizpůsobovat. Tento boj je paradigma, daná úhlem pohledu. Ten posun paragigmatu popsal Peter Finlay na příkladu: třeba když nachytáte Hermana Van Rompue, jak se hrabe v zadku svý babičky, co vás napadne? Fuj, prase. Jenomže pak zjistíte, že to udělal, protože jí tam vlezl smrtelně nebezpečný brouk, a tak přemohl odpor, aby ji zachránil. Pak je to hrdina.
Všichni ti, kteří podepsali Peheho výzvu to udělali dobrovolně, já podepsal dobrovolně opačnou výzvu, a přesto mi nebude vadit, když mi někdo řekne: jdi do intelektuále do prdele.
