Rozhodující slovo má spolek nadnárodních institucí, které nemají žádnou demokratickou legitimitu, žádnou transparentnost, žádnou kontrolu. Národní vlády se dobrovolně zbavili kompetence rozhodovat, zůstala jim jenom možnost odmítnutí. Ten fakt tady existuje po rozhodnutí německého Ústavního soudu v Karlsruhe. Ten sice omezil německou výši příspěvku na 190 miliard Eur jenomže: ECB rozhodla již před tím o neomezeném nákupu státních dluhopisů a německý parlament může omezenou částku bez referenda zvýšit kam bude chtít ECB. Pokud některý členský stát nemůže dostát svému závazku, který vyžaduje ECB, musí ho ostatní doplnit. ECB stejně jako EMS je v podstatě imunní spolek bez postihu. Ital M.Draghi se stal nejmocnějším mužem EU.
Český Nečas a jeho ODS se na hnoji na českém dvorku šťouchají klackem se svými pacholky. Ve stínu lípy u senkrovny čekají soudruzi na vhodnou příležitost celou koalici strčit bidlem do močůvky. Zatím nemáme euro, ale připravený závazek pro ESM ve výši 350 ml. českých korun, který poslanci schválili jen tak mimochodem levou zadní v den, kdy strkali zlodějíčka Rátha do chlívku. V Bruselu Nečas prskal, že máme výhrady k fiskální politice EU a bankovní unii, jenomže nikdy svým občanům nevysvětlil proč.
Protože, když bude jakákoliv česká vláda zlobit Brusel, stáhnou banky matky penízky, kerých mají tak 150% HDP na provoz českého státu a bude vymalováno jako v Řecku. ČNB se může trochu bránit a ostatní spoléhat na to, že tento scénář přeci nemůže nastat. Může, pokud se na tom dvorku budeme chovat jako pacholci.
V době schválení Maastricht I došlo k odstranění ekonomické plurality evropských států ve prospěch byrokratického a centrálního neoliberalismu, vznikl monetární základ. Proklínaný Lisabon vytvořil „ústavně“ vedoucí úlohu globálních finančních trhů, jehož výsledkem jsou vládnoucí instituty: MMF, ECB, ESM.
To vše nevzniklo kvůli péči o zdraví, sociálních jistot a reálného hospodářství občanů žijících v EU, ale jako systém ovládání euro sektoru a jeho zapojení do globálního trhu spekulativního kapitálu. Na počátku byl finanční pakt stability a na konci máme ztrátu rozpočtové autonomie jednotlivých zemí.
A o té současné evropské realitě nám kolektivně vyfutrovaní intelektuálové říkají, že ji musíme přijmou tak jak byla vytvořena, protože pak nemusíme hledat české klacky, abychom se na tom zapáchajícím dvorku šťouchali. Mají pravdu, protože potom dostaneme dotaci na výrobu rovných zelených kovových eurotyčí.
